Pastor

Vít Dan Kolinger

Jmenuji se Vít Kolinger a jsem pastorem sboru ARCHA VÍRY v Příbrami. Narodil jsem se v říjnu roku 1962 v Příbrami. Měl jsem skvělé rodiče, a i když nevěřili v Boha, mohu říci, že mě v podstatě učili žít podle biblických principů a vštípili mi touhu usilovat o plnohodnotný lidský život. Jsem jim za to vděčný.

V chlapeckých letech jsem zakládal kluby a party, stavěl bunkry, snil o hrdých indiánech a Divokém západě a hlavně hodně četl. Chodil jsem do dětského oddílu, který měl skrytě skautský charakter. (Za bolševizmu byl pochopitelně skaut zakázán.) Zde jsem také dostal přezdívku "Dan". Ta se natolik vžila, že mi tak někdy říkali i učitelé ve škole. Hodně lidí mne pod tímto jménem zná a i moji nejbližší mi tak říkají.

Problémy přišly až později, když jsem rebeloval proti všem a všemu. Alkohol, cigarety a bohémský život jsem naivně pokládal za svobodu. Nadělal jsem spoustu zmatků a chyb. Ale za tím vším byla neustále touha po něčem nádherném, harmonickém, opravdu svobodném. Po něčem, co je silné, velké a láskyplné. Zkrátka, moje srdce volalo po spasení, ale já Boha neznal.

Pak na vysoké škole se stalo, že jsem se poznal s mou ženou Dášou. Zamilovali jsme se do sebe a v r.1984 se vzali.

Pro můj život bylo nesmírně důležité to, že jsem se setkal s křesťany, kteří svou víru opravdu žili. Bylo to v roce 1985.

Vesměs tito lidé patřili do hnutí charismatické obnovy Římskokatolické církve. Velkým svědectvím pro mne byl také život plný radosti a pokoje jednoho chlapce, s nímž jsem chodil na povinnou vojenskou katedru. Byl letniční. Půjčil mi knížku "Dýka a kříž" a Bůh ke mne skrze tuto knihu promluvil. Ležel jsem v malinkatém privátním pokojíku na posteli a poprvé v životě se modlil. Byl jsem na tom tak, že jsem se styděl modlit i sám před sebou. Ale můj nebeský Tatínek se se mnou sešel tak neuvěřitelným, jednoznačným a báječným způsobem, že to naprosto radikálně změnilo můj život. Jako by mne obstoupila stoprocentní láska, světlo a pokoj. Bylo to tak silné, že jsem vyběhl v noci z pokojíku a chodil po městě. Ta radost byla nepotlačitelná. Usmíval jsem se tak, že mne až bolely svaly v obličeji. Podobně se dotkl Bůh mé ženy o pár měsíců později. Začal život plný dobrodružství.

Nějakou dobu jsme byli katolíky. Záhy jsme ovšem poznávali hluboký rozpor mezi Biblí a učením ŘKC. Hledali jsme a nacházeli pravdu pouze v Božím Slově. Zjistili jsme, že musíme odejít.

Jako akolyta jsem se připravoval na jáhenské svěcení. Tehdy jsem právě měl za sebou polovinu vysokoškolského studia katolické teologické fakulty. Byl jsem v mnoha aktivitách plně zapojen: na Plzeňsku jsme rozjeli asi sedm společenství, připravoval jsem řadu dospělých i dětí ke křtu a sloužil bohoslužby slova.V té době už jsme také měli tři děti a věděli jsme, že svým rozhodnutím zasáhneme i do jejich životů. Odejít bylo těžké, ale nutné.

Co teď? Po modlitbách a hledání Boží vůle jsme jasně prožili, že nás náš Pán posílá do Hořovic. Zde již bylo několik znovuzrozených křesťanů. Zpočátku jsme působili jako misijní skupina Křesťanských společenství. Později jsme ale víc a víc vnímali, že máme budovat zcela samostatný sbor.

V květnu 1999 jsme s manželkou po jednoletém studiu graduovali v Centru biblického studia Dómata v Praze. 9.1.2000 byl z Boží milosti ustanoven nový sbor v Příbrami. Jmenuje se ARCHA VÍRY. Důležitým mezníkem v životě našich sborů se stal 1. říjen 2000, kdy původní sbor v Hořovicích převzal nový pastorský pár, Kamil a Maruška Sukovských. S mou ženou se nyní soustředíme především na město Příbram.

Tři roky jsme organizovali biblickou školu Victory Bible International, kterou prošly desítky studentů.

V rámci křesťanské služby ALAQUA ( česky "přítel") jsme uskutečnili několik misijních výjezdů na Ukrajinu a Litvu. Měly především "mapující" a informativní charakter. Věříme, že z Čech bude postupně vycházet množství misionářů a součástí naší vize do budoucna mimo jiné je, že budeme zapojeni do jejich přípravy.

Věříme ve změnu českého národa! Věříme v probuzení! Věříme, že v Božím plánu je naplnit Slovem života, znameními, divy a zázraky každé město, každou vesnici!

Naše děti, Vojtěch, Jakub a Anna, jsou též znovuzrozené a dávají se Bohu plně k dispozici v jeho úžasném plánu, který má s Českou republikou.